TOPlist

Klasifikace rostlin

sepsala Linda dne 30. 09. 2009

Když občas pročítám různé knihy nebo webové stránky o květinách, občas narazím na různé zkratky v jejich názvech. Již dlouho mi vrtalo hlavou, co znamená L., DC., sp., syn. nebo f. v odborných názvech. Nedávno jsem se tedy rozhodla zjistit, co se za těmito šiframi skrývá. A nyní vám přináším shrnutí toho, co se mi podařilo zjistit a jak jsem tomu všemu porozumněla. Ukázalo se, že i to, jak se tvoří názvy rostlin i jejich kultivarů, je věda.

Trocha historie

Nejstarší významné písemné dokumenty, které se zabývají systematizací rostlinné říše, pocházejí 3. až 4. století před naším letopočtem. Jejich autorem byl všestranný řecký filozof THEOPHRASTUS (371 - 287 př. n. l.), který se zabýval nejen botanikou, ale i metafyzikou, fyzikou a dalšími obory. Ve spise De historia plantarum třídí rostliny podle způsobu rozmnožování, podle jejich velikosti, stanoviště, dokonce i podle jejich praktického využití. Také obsahuje základní klasifikaci částí rostlin. Ve svém dalším spise De causis plantarum se zabývá rostlinami z pohledu zemědělství - popisuje dobu setí a sklizně, přípravu půdy kvalitu semen i nemoci rostlin. Díky těmto dvěma spisům bývá Theophrastus nazýván otcem taxonomie, botaniky a ekologie.

Až o dvě tisíciletí později se narodil botanik, který vnesl do pojmenovávání rostlin řád. CARL VON LINNÉ (1707 - 1778) byl švédský botanik, fyzik, zoolog a lékař. Jeho velký přínos botanice spočívá v zavedení tzv. nomen triviale. Jedná se o jedno nebo nejvýše dvojslovné pojmenování organismu. Tímto názvem Linné nahradil dosud používané mnohoslovné označování, které bylo nepřesné a nejednoznačné. Dvojslovné názvosloví (binomickou nomenklaturu) navrhl roku 1735 ve svém díle Systema naturae (Soustava přírody), která za jeho života měla 12 vydání a neustále se rozšiřovala. Asi jeho nejdůležitějším dílem je Species Plantarum (1753), kde přesně popsal téměř 6000 druhů rostlin a které se stále rozšiřovalo. Linné také vytvořil taxonomický systém (tzv. Linnéovská taxonomie), kde rostliny seskupuje do druhů podle společných znaků rozmnožovacích orgánů rostlin (zejména podle počtu tyčinek a pestíků). Tento systém se ukázal jako nevyhovující, ale udržel se až do 20. let 19. století.

Systematika neboli taxonomie

Předmětem systematiky je přiřadit každému organizmu jméno a zařadit jej do hierarchického systému, který vyjadřuje jeho vývojovou příbuznost a morfologickou podobnost. Jednotlivé úrovně jsou tvořeny tzv. taxony. Taxonem tedy označujeme skupinu organismů, které mají určité znaky společné a odlišují se tak od ostatních taxonů. Dříve se za tyto znaky braly vnější znaky (např. rozmnožovací orgány rostlin), dnes se člení organismy podle evoluční příbuznosti.

I klasifikace organismů si tedy prošla svým vývojem. Linné navrhl 6 úrovní hierarchie. Nejvýše postavil dvě říše - rostlinnou a živočišnou. Každou říši dělil na třídy, dalšími úrovněmi byly řád, rod, druh a varieta. Později E. Chatton navrhl rozdělení do dvou 5939: Prokaryota pro bakterie a sinice, Eukaryota pro rostliny a živočichy. Dnes je všeobecně přijatá koncepce pěti říší:

  • 1. říse - Prokaryota - organismy bez buněčného jádra
  • 2. říše - Protocysta - jednobuněčné organismy s buněčným jádrem
  • 3. říše - Houby
  • 4. říše - Rostliny
  • 5. říše - Živočichové

Botanická jména se v současnosti určují pomocí Mezinárodního kódu botanické nomenklatury (International Code of Botanical Nomenclature). Tato nomenklatura definuje 7 základní úrovní v hierarchické botanické klasifikaci: říše, oddělení, třída, řád, čeleď, rod, druh. Základní úrovně se modou členit na spousty dalších úrovní, např. podtřída, nadčeleď, podčeleď, podřád, atd. Nomenklatura také stanovuje, jakým způsobem se mají utvářet jména v jednotlivých úrovních klasifikace. Většinou se od základní nižší úrovně odvodí název úrovně vyšší, a to tak, že se odebere koncovka názvu nižší úrovně taxonu a nahradí se koncovou vyšší úrovně taxonu. Tedy například jméno třídy, řádu, čeledi a podčeledi se odvodí od názvu rodu:

  • rod: Pinus - borovice
  • podčeleď: Pinodieae
  • čeleď: Pinaceae
  • řád: Pinales
  • třída: Pinopsida

Základní úrovně v botanické klasifikaci

Český název kategorieLatinský název kategorieKoncovkaPříklad
říše regnum - Plantae - rostliny
oddělení divisio -phyta Polypodiophyta - kapradiny
třída clasis -opsida Polypodiopsida
řád ordo -ales Polypodiales - osladičotvaré
čeleď familia -aceae Polypodiaceae - osladičovité
rod genus - Platycerium - parožnatka
druh species - bifurcatum

A konečně - odborné názvy rostlin

Takže, jak jsem již psala výše, od poloviny 18. století díky Linnému začali (nejen) botanici označovat rostliny dvouslovnými odbornými názvy (většinou latinskými, ale např. i řeckými nebo germánskými). První slovo označující rod (genus) se píše vždy s velkým počátečním písmenem. Naopak druhé slovo popisující druh (species) se píše vždy s malým počátečním písmenem. A to i v případě, že toto slovo představuje vlastní jméno osoby, například Fittonia verschaffeltii nebo Pandanus veitchii. V češtině je to v podstatě naopak. Český rodový název se píše vždy s malým počátečním písmenem (ted pokud není na začátku věty). Druhový název se píše také s malým písmenem, ale pokud představuje jméno, píše se s velkým. Například pro Heracium lachenalii označujeme v češtině jestřábník Lachenalův.

Hibicus rosa-sinensis je příkladem názvu, kdy se druhové jméno skládá ze dvou slov. Tato slova musí být spojena spojovníkem (pomlčkou). Ten by se musel použít i v případě dvouslovného rodového jména. V českých názvech ale pomlčka není povinná: kandík psí zub (Erythronium dens-canis).

V mnoha odborných publikacích i na internetu můžeme najít za rodovým a druhovým jménem další slova. Jde o různá jména nebo jejich zkratky. Většinou se píší jiným stylem písma než první dvě slova. Tato jména označují autora, který jako první danou rostlinu popsal. Zkratky jsou obecně ustálené a přijímané, lze tedy najít seznamy popisující autory a jejich zkratky. Uvedu několik příkladů:

  • Mimosa pudica L.  - jako prvního nemohu uvést nikoho jiného než Carla Linného, který se tedy označuje zkratkou L.
  • Thymus carpathicus Čelak.  - Ladislav Josef Čelakovský, v cizí literatuře může být též uvedena zkratka Celak.
  • Echinocactus dadakii Frič  - Alberto Vojtěch Frič
  • Saxifraga arachnoidea Zanted.  - Giovanni Zantedeschi
  • Delosperma mahonii N.E.Br.  - Nicholas Edward Brown

Dále může být za autorem uveden i rok, kdy autor danou rostlinu popsal. Většinou se uvádí v závorkách.

Ale to ještě není vše ohledně autorů v názvech rostlin. Může se stát, že autor A jako první rostlinu popíše a zařadí ji do určitého rodu či druhu, ale později ji autor B přeřadí do jiného rodu či druhu. Například zápis Blechnum gibbum (Labill.) Mett. znamená, že první rostlinu popsal Jacques Labillardière, ale do platného rodu nebo druhu ji přeřadil Georg Heinrich Mettenius.

U zkratky autora může být uvedeno f., což je zkratka od latinského filius (tedy syn). Tímto způsobem jsme schopni odlišit autora-otce od jeho syna.

  • Coridothymus capitatus (L.) Rchb. f.  autorem je Heinrich Gustav Reichenbach, syn Heinrich Gottlieb Ludwig Reichenbacha

Avšak to stále ještě není vše. V názvu rostliny může být uvedeno ještě tzv. synonymum. Představme si případ, že rostlinu nezávisle na sobě popíší a různě pojmenují dva nebo více autorů, nebo i předchozí možnost, že jiný autor rostlinu přeřadí v botanickém systému. Potom za platným názvem rostliny může v závorkách následovat právě synonymum, které někdy bývá uvozeno zkratkou syn. Opět několik příkladů:

  • Asparagus asparagoides (L.) Wight (syn. Medeola asparagoides L.)  - platný je název Asparagus asparagoides, Robert Wight přeřadil do nového rodu rostlinu, kterou Linné pojmenoval Medeola asparagoides
  • Aloe arborescens Mill. (syn. Aloe fruticosa Lam.)  - Philip Miller a Jean-Baptiste Lamarck nezávisle na sobě popsali tento druh aloe, ale první bylo zveřejněno jméno Philipa Millera
  • Cirsium tuberosum (L.) All. (C. bulbosum DC.)  - tuto rostlinu jako první popsal Carl von Linné, ale později ji přeřadil Carlo Allioni, zároveň ji popsal Augustin Pyramus de Candolle a nazval C. bulbosum, ale později než Allioni
  • Hieracium sylvaticum (L.) L. (H. murorum L.)  - rostlinu popsal Carl von Linné jako H. murorum, ale později ji přeřadil do druhu H. sylvaticum

V názvu rostliny se můžeme také setkat se slovem ex, což znamená "z". Tato spojka nám říká, že zveřejnění rostliny autora A je v rámci práce autora B. Například

  • Glebionis coronaria (L.) Cass. ex Spach  - nejprve rostlinu popsal Carl von Linné, současný platný název jí dal Alexandre Henri Gabriel de Cassini, který ho uveřejnil v práci Édouarda Spacha
  • Washingtonia filifera (Lindl. ex André) H. Wendl.  - John Lindley zařadil rostlinu v rámci práce Éduard-Françoise Andrého, Hermann Wendland rostlinu přeřadil

V souvislosti se jmény autorů se v názvu rostliny může objevit ještě jedno slovo: non. Používá se, když autor A přeřadil určitou rostlinu autora B, kterou shodně pojmenoval autor C. Ale rostliny autora C se toto přeřazení netýká. Raději příklad:

  • Cyclamen neapolitánum Ten. (Cyclamen ibericum Goldie non Lem.)  autor Michele Tenore zařadil do nového druhu tu rostlinu, kterou John Goldie pojmenoval Cyclamen ibericum, ale nepřeřazuje tam tu, kterou týmž druhovým jménem ibericum pojmenoval Charles Antoine Lemaire.

Někdy se za rodovým a druhovým názvem uvádí hort., což je zkratka pro hortulánórum, v překladu to znamená "po zahradnicku". Označení říká, že se daný název používá v zahradnické literatuře. Pokud je v názvu tato zkratka uvedena, nepíše se jméno (zkratka) autora. Většinou se jedná o názvy označující různé hybridy, kdy se třeba nezná jejich přesný původ. Například Myosotis hybrida hort. označuje různé hybridní formy pomněnky.

Pokud druhové jméno nemůze nebo nesmí být použito, používá se zkratka sp., množné číslo spp. Zkratku je také možné použít, když se nechceme odkazovat na určitý druh.

Další zkratkou, kterou můžeme v názvu nalézt je ssp. nebo subsp.Takto se označuje poddruh (subspecies). Název pak může vypadat například takto:

  • Calamintha nepeta (L.) Savi subsp. glandulosa (Req.) Ball.  marulka šantovitá žláznatá
  • Olea europaea L. subsp. sativa (Loud.) Arc.   olivovník evropský kulturní

Odrůdy či variety jsou další nižší poddruhovou úrovní. Označují se var., za touto zkratkou následuje název variety.

O schod níže se nachází úroveň subvarieta, která se v názvech označuje subvar.

Forma se uvozuje pomocí zkratky f., je pod úrovní subvarieta.

  • Narcissus romieuxii subsp. albidus var. zaianicus f. lutescens  je sice velmi přesný název, ale není zvykem uvádět jej takto podrobně, zcela postačuje uvést jen poslední úroveň, v tomto případě formu: Narcissus romieuxii f. lutescens
Kamélie

U okrasných rostlin se často ve jménu udává i kultivar. Zapisuje se do jednoduchých uvozovek a jiným typem písma než je psán název rostliny. Dříve byl uvozen zkratkou cv., nyní to již není přípustné. Název kultivaru by se měl skládat maximálně ze tří slov, obsahovat by měl maximálně 30 znaků. Existuje ještě mnoho dalších pravidel, jak se má tvořit název kultivaru. Zda se má v názvu rostliny uvádět zkratka cv. si nejsem jistá. [10] udává, že pro kultivar je tato zkratka závazná, ale např. v [5] píší, že cv. by se uvádět nemělo, [6] také říká, že užívání zkratky je nesprávné.

  • Camellia japonica 'Chandleri Elegans'  kultivar kamélie nese název Chandleri Elegans

Křížence neboli hybrid bychom měli z názvu také ihned poznat. Označují se totiž křízkem x. Nejčastější jsou druhoví kříženci

  • Polygala x dalmaisiana Bailey  vznikla křížením dvou druhů P. myrtifolia L. a P. oppositifolia L.,

méně častí jsou rodoví kříženci:

  • x Fatshedera lizei (Cochet) Guillaum vznikla křížením dvou rodů Fatsia japonica 'Moseri' a Hedera helix var. hibernica.

Může také nastat případ, že druh ještě nebyl potvrzen nebo jednoznačně identifikován. V takovém případě se použije zkratka ef.

Na závěr

Po proštudování množství zdrojů, které se zabývají klasifikací rostlin, tvorbou jejich názvů, bych řekla, že existují nejasnosti v jejich pojmenovávání. Klasifikace bývá místy nepřehledná, protože se rostliny stále přesouvají z jednoho taxonu do druhého, nebo se taxony slučují či rozdělují. Ani samotné zahradnické firmy nemívají ve své nabídce přesný a správný popis rostlin.

V tomto článku jsem se snažila shrnout a sama porozumnět informacím uváděným v botanických názvech. Na základě místy rozporuplným informacím z různých zdrojů si nejsem zcela jista všemi pravidly, které zde uvádím. Proto budu ráda za jakoukoliv kvalifikovanou připomínku či novou informaci ohledně tohoto tématu.

Informace jsem čerpala z:

[1] O Theophrastovi (EN)
[2] O Carlu von Linné (EN)
[3] Seznam botaniků a jejich zkratek v  názvech rostlin (EN)
[4] IPNI - The International Plant Names Index (EN)
[5] Názvy rostlin (EN)
[6] Kultivary (EN)
[7] O Theophrastovi (CZ)
[8] O Carlu von Linné a botanice v Čechách (CZ)
[9] Binomická nomenklatura (EN)

[10] Šmíd M., Průvodce odbornými názvy rostlin, ISBN 80-209-0302-X, (2002)

[11] Paštéka K., Botanika, (1972)

[12] Čeman R., Živý svět - Rostliny, ISBN 80-8067-046-3, (2001)

Ikonka NOVĚ KVETE V GALERII
Hibiscus rosa-sinensis
Hibiscus rosa-sinensis
IkonkaNEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ
Tillandsia cyanea

(8x za den)

Ctenanthe setosa

(7x za den)

Iresine herbstii

(6x za den)

IkonkaMÁLO NAVŠTĚVOVANÉ
Musa acuminata

(2x za den)

Lotus berthelotii

(2x za den)

Alocasia amazonica

(2x za den)

IkonkaVÝSTAVY, VELETRHY